Adjektiva

Podle rodového zakončení v nominativu singuláru dělíme adjektiva (přídavná jména) na:

trojvýchodná
- u každého rodu mají v nom. sg. jiný tvar
- ve slovníku se uvádí se třemi tvary (ācer, cris, cre; clārus, a, um)
dvojvýchodná
- mají v nom. sg. společný tvar pro maskulina a feminina
- ve slovníku se uvádí se dvěma tvary, druhý tvar je zakončen na -e, (brevis, e)
jednovýchodná
- mají v nom. sg. u všech rodů společný tvar
- ve slovníku se uvádí se dvěma tvary, druhý tvar je zakončen na -is, (fēlīx, īcis)

Adjektivum se musí s příslušným substantivem shodovat v pádě, čísle i rodě! Tato shoda však není vždy vyjádřena stejnou koncovkou, a to především tehdy, když se liší jejich deklinace.

Pravidelné stupňování

Pozitiv

Adjektiva 1. a 2. deklinace
Pády clārus, a, um pulcher, chra, chrum
maskulinum femininum neutrum maskulinum femininum neutrum
Singulár
nominativ clār-us clār-a clār-um pulcher pulchr-a pulchr-um
genitiv clār clār-ae clār pulchr pulchr-ae pulchr
dativ clār clār-ae clār pulchr pulchr-ae pulchr
akuzativ clār-um clār-am clār-um pulchr-um pulchr-am pulchr-um
vokativ clār-e clār-a clār-um pulcher pulchr-a pulchr-um
ablativ clār clār clār pulchr pulchr pulchr
Plurál
nominativ clār clār-ae clār-a pulchr pulchr-ae pulchr-a
genitiv clār-ōrum clār-ārum clār-ōrum pulchr-ōrum pulchr-ārum pulchr-ōrum
dativ clār-īs clār-īs clār-īs pulchr-īs pulchr-īs pulchr-īs
akuzativ clār-ōs clār-ās clār-a pulchr-ōs pulchr-ās pulchr-a
vokativ clār clār-ae clār-a pulchr pulchr-ae pulchr-a
ablativ clār-īs clār-īs clār-īs pulchr-īs pulchr-īs pulchr-īs

Adjektiva 3. deklinace se skloňují podobně jako substantiva 3. deklinace, mají však většinou v ablativu singuláru příponu , v genitivu plurálu příponu -ium a u neuter se v nominativu, akuzativu a vokativu plurálu uplatňuje přípona -ia.

Adjektiva 3. deklinace
Pády trojvýchodná dvojvýchodná jednovýchodná
m. f. n. m. + f. n. m. + f. n.
Singulár
nominativ ācer ācr-is ācr-e brev-is brev-e fēlīx fēlīx
genitiv ācr-is ācr-is ācr-is brev-is brev-is fēlīc-is fēlīc-is
dativ ācr ācr ācr brev brev fēlīc fēlīc
akuzativ ācr-em ācr-em ācr-e brev-em brev-e fēlīc-em fēlīx
vokativ ācer ācr-is ācr-e brev-is brev-e fēlīx fēlīx
ablativ ācr ācr ācr brev brev fēlīc fēlīc
Plurál
nominativ ācr-ēs ācr-ēs ācr-ia brev-ēs brev-ia fēlīc-ēs fēlīc-ia
genitiv ācr-ium ācr-ium ācr-ium brev-ium brev-ium fēlīc-ium fēlīc-ium
dativ ācr-ibus ācr-ibus ācr-ibus brev-ibus brev-ibus fēlīc-ibus fēlīc-ibus
akuzativ ācr-ēs ācr-ēs ācr-ia brev-ēs brev-ia fēlīc-ēs fēlīc-ia
vokativ ācr-ēs ācr-ēs ācr-ia brev-ēs brev-ia fēlīc-ēs fēlīc-ia
ablativ ācr-ibus ācr-ibus ācr-ibus brev-ibus brev-ibus fēlīc-ibus fēlīc-ibus

Jako jednovýchodná adjektiva se skloňují také participia prézentu.

Substantivní adjektiva

Některá jednovýchodná adjektiva mají v určitých pádech substantivní tvary:

adjektivumabl. sg.gen. pl.nom., voc., acc. pl. n.
vetus, veteris veter-e veter-um veter-a
dīves, dīvitis dīvit-e dīvit-um dīvit-a (?)
pauper, eris pauper-e pauper-um pauper-a (?)
superstes, stitis superstit-e superstit-um superstit-a (?)
compos, otis compot-e compot-um compot-a (?)

Dále končí v ablativu singuláru na -e a v genitivu plurálu na -um:

A naopak některá zpodstatnělá adjektiva si ponechala v ablativu sg. koncovku a v genitivu pl. -ium, např. aeqālis, annālis, cōnsulāris, familiāris a mnohé měsíce.

Zájmenná adjektiva

Skloňování zájmenných adjektiv je podobné jako u adjektiv I. a II. deklinace, genitiv singuláru všech rodů má však koncovku -īus a dativ singuláru (stejně jako genitiv a dativ singuláru ukazovacích a vztažných zájmen).

Zájmenná adjektivaČeský překladPoznámka
alius, alia, aliudjinýgen. sg.: alīus
alter, altera, alterumjiný, druhýalter… alter: jeden… druhý
neuter, neutra, neutrumžádný z obou 
nūllus, nūlla, nūllumžádný 
ūllus, ūlla, ūllumněkterýneque ūllus: a žádný
uter, utra, utrumkterý z obou 
uterque, utraque, utrumquejeden i druhý, obane oba současně, uterqueambō
sōlus, sōla, sōlumsám, jedinýsōlusipse
tōtus, tōta, tōtumcelý 

Komparativ

Komparativ adjektiv vzniká přidáním přípony -ior, nebo -ius ke kmeni adjektiva. Přípona -ius se připojuje pouze u neuter v nominativu, akuzativu a vokativu singuláru. Komparativ adjektiv se skloňuje jako dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace, ale u všech rodů v ablativu singuláru končí na -e a v genitivu plurálu na -um; u neuter v nominativu, akuzativu a vokativu plurálu na -a.

Komparativ adjektiv
Pády 1. a 2. deklinace 3. deklinace
m. + f. n. m. + f. n.
Singulár
nominativ clār-ior clār-ius ācr-ior ācr-ius
genitiv clār-iōr-is clār-iōr-is ācr-iōr-is ācr-iōr-is
dativ clār-iōr-ī clār-iōr-ī ācr-iōr-ī ācr-iōr-ī
akuzativ clār-iōr-em clār-ius ācr-iōr-em ācr-ius
vokativ clār-ior clār-ius ācr-ior ācr-ius
ablativ clār-iōr-e clār-iōr-e ācr-iōr-e ācr-iōr-e
Plurál
nominativ clār-iōr-ēs clār-iōr-a ācr-iōr-ēs ācr-iōr-a
genitiv clār-iōr-um clār-iōr-um ācr-iōr-um ācr-iōr-um
dativ clār-iōr-ibus clār-iōr-ibus ācr-iōr-ibus ācr-iōr-ibus
akuzativ clār-iōr-ēs clār-iōr-a ācr-iōr-ēs ācr-iōr-a
vokativ clār-iōr-ēs clār-iōr-a ācr-iōr-ēs ācr-iōr-a
ablativ clār-iōr-ibus clār-iōr-ibus ācr-iōr-ibus ācr-iōr-ibus

Superlativ

Superlativ se tvoří pomocí těchto přípon:

-issimus, a, um
Používá se pro naprostou většinu adjektiv. Připojuje se ke kmeni adjektiva v pozitivu.
Příklady: altissimus, brevissimus, fēlīcissimus
-rimus, a, um
Připojuje se k nominativu adjektiva končícího v pozitivu na -er, -era, -erum nebo -er, -ra, -rum. Dává se za r, které se tím zdvojuje.
Příklady: līberrimus, pulcherrimus, ācerrimus
-limus, a, um
Připojuje se v pozitivu ke kmeni pouze těchto adjektiv: difficilis, e; similis, e; dissimilis, e; humilis, e; grācilis, e; facilis, e. Dává se za l, které se tím zdvojuje.
Příklady: facillimus, gracillimus

Skloňování probíhá stejně jako u pravidelných adjektiv 1. a 2. deklinace.

Zvláštní nebo nepravidelné stupňování

Opisné stupňování

Adjektiva 1. a 2. deklinace, která mají v nominativu 1.  stupně před koncovkami samohlásku, tvoří zpravidla komparativ pomocí příslovce magis a superlativ pomocí příslovce maximē.
Příklad: idōneus - magis idōneus - maximē idōneus

Adjektiva zakončená na -quus se však skloňují pravidelně.
Příklad: antīquus - antīquior - antīquissimus

Stupňování některých složených adjektiv

Adjektiva končící v pozitivu nominativu singuláru na -dicus, -ficus, -volus se stupňují tak, jako by končila na -dicēns, -ficēns, -volēns (a měla by genitiv singuláru zakončený formantem -entis):

Příklady stupňování se složenými adjektivy
Pozitiv Komparativ Superlativ
magnificus, a, um magnificentior, ius magnificentissimus, a, um
benevolus, a, um benevolentior, ius benevolentissimus, a, um
maledicus, a, um maledicentior, ius maledicentissimus, a, um

Nepravidelné a neúplné stupňování

Adjektiva s nepravidelným stupňováním
PozitivKomparativSuperlativ
bonus, a, ummelior, iusoptimus, a, um
malus, a, umpeior, iuspessimus, a, um
magnus, a, ummaior, iusmaximus, a, um
parvus, a, umminor, minusminimus, a, um
multus, a, umplūsplūrimus, a, um
vetus, erisveterrimus, a, um

Komparativ plūs se v singuláru téměř nepoužívá, většinou jen pro nominativ nebo akuzativ, kdy se chová jako adverbium a pojí se, podobně jako multum, s partitivním genitivem podstatných jmen hromadných a látkových.

Příklad: plūs pecūniae (více, tj. větší množství, peněz)

V singuláru se ještě používá genitivu plūris ve spojení se slovesy významové skupiny „cenit si, hodnotit“, např.: dūcō / aestimō / … plūris.

Některá adjektiva, vycházející z předložek a příslovcí, nemají pozitiv buď vůbec, nebo jen pro použití ve zvláštním významu a v určitých spojeních, např. posterō diē, dī superī, dī īnferī, mare īnferum, mare superum, exterae natiōnēs.

Adjektiva bez pozitivu
PozitivKomparativSuperlativ
prior, iusprīmus, a, um
posterus, a, umposterior, iuspostrēmus, a, um
postumus, a, um
inferus, a, umīnferior, iusīnfimus, a, um
īmus, a, um
superus, a, umsuperior, iussuprēmus, a, um
summus, a, um
exterus, a, umexterior, iusextrēmus, a, um
citerior, ius— (citimus, a, um)
ulterior, iusultimus, a, um
propior, iusproximus, a, um
potior, iuspotissimus, a, um
dēterior, iusdēterrimus, a, um

Přívlastky summus, medius, īnfimus, prīmus, extrēmus mohou mít dvojí význam:

Některá adjektiva ze své podstaty nemají komparativ ani superlativ, např. aureus (zlatý), martimus (přímořský), pār (rovný), ale také frūgifer (úrodný) nebo albus (bílý).

Použití stupňovaných adjektiv ve větách

Komparativ

Komparativ vyjadřuje vyšší míru vlastnosti. Názor, že „předstírání lásky je horší než nenávist“ se dá říct:

Oba způsoby srovnání, ale nejsou vždy zaměnitelné. Ablativ srovnávací lze použít pouze tehdy, když první člen srovnání je v nominativu nebo akuzativu bez předložky. Naopak je nezbytný v případě, že druhým členem srovnání je vztažné zájmeno.

Příklady nemožnosti nebo nutnosti použití srovnávacího ablativu:
Similior sum patrī quam mātrī. (Jsem více podobný otci než matce.)
Fāma, quā nihil est celerius, mox venit. (Brzy přichází pověst, nad niž není nic rychlejšího.)

Komparativ lze zesílit příslovci etiam (ještě) a multō (mnohem), např. etiam minor nebo multō maior.

Komparativ nemusí v latině vždy vyjadřovat srovnání. V takovém případě se do češtiny překládá pozitivem s přidáním slov „poněkud, dost, příliš“ s přihlédnutím ke kontextu věty.

Příklady:
Tua amīca est amīcior. (Tvá přítelkyně je docela/poměrně přátelská.)
Epistula frātris est longior. (Bratrův dopis je poněkud/trochu/dosti dlouhý.)

Superlativ

Superlativ obvykle vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti. Uznání, že „Cicero je nejslavnější z římských řečníků“ se dá říct:

Význam superlativu muže být ještě upřesněn slovy vel (asi), quam (co) nebo longē (daleko), např. quam maximus (co největší).

Výskyty superlativu, které nevycházejí ze srovnání (tzv. elativ), je vhodnější do češtiny přeložit pozitivem daného adjektiva s přidáním výrazů „velmi, velice, tuze“ nebo předpon „pře-“, „pra-“.

Příklad elativu: Māter nōbis cārissima est. (Matka je nám velice drahá. Matka je nám předrahá.)

Osiřelé přívlastky

Přívlastky, které nic nerozvíjejí a stojí ve větě samostatně, nejsou výjimečné ani v češtině. Jenže v latině mají často tvar plurálu neutra. V takovém případě se jedná o označení věcí nebo jevů, které v daném kontextu mají společnou vlastnost. Tuto vlastnost, vyjádřenou právě adjektivem (nejčastěji souhrnným omnia), je potřeba při překladu do češtiny převést do jednotného čísla nebo doplnit chybějícím substantivem a nebo nahradit substantivem stejného slovního základu.

Příklady:
Nātūrālia nōn sunt turpia. (Co je přirozené, není hanebné.)
Omnia mea mēcum portō. (Všechny své věci nosím s sebou.)
Praeterita bene momoriā teneō. (Minulost si dobře pamatuji.)
Legenda (to, co má být čteno), agenda (to, co se má udělat), dīvidenda (to, co se má rozdělit)