Čísla a číslovky

Přehled římských číslic
I	V	X	L	C	D	M
1	5	10	50	100	500	1000

Stojí-li jedna z číslic I, X, C před nominálně větší římskou číslicí, její hodnota se odčítá od hodnoty větší římské číslice.
Příklad: IV = 5−1 = 4

V opačném případě se hodnoty římských číslic sčítají.
Příklad: XXXVI = 10+10+10+5+1 = 36

Kombinovaný příklad: MXC = 1000+100−10 = 1090

Číslice V, L, D se neopakují. Žádná z nich nesmí být v čísle použita více než jednou. Ostatní římské číslice se mohou v řadě za sebou opakovat maximálně třikrát.

Výpis číslovek dle druhů
Číslo	Základní	Řadové	Podílné	Násobné
I	ūnus	prīmus	singulī	semel
II	duo	secundus (alter)	bīnī	bis
III	trēs	tertius	ternī	ter
IV	quattuor	quārtus	quaternī	quater
V	quīnque	quīntus	quīnī	quīnquiēs
VI	sex	sextus	sēnī	sexiēs
VII	septem	septimus	septēnī	septiēs
VIII	octō	octāvus	octōnī	octiēs
IX	novem	nōnus	novēnī	noviēs
X	decem	decimus	dēnī	deciēs
XI	ūndecim	ūndecimus	ūndēnī	ūndeciēs
XII	duodecim	duodecimus	duodēnī	duodeciēs
XIII	trēdecim	tertius decimus	ternī dēnī	ter deciēs
XIV	quattuordecim	quārtus decimus	quaternī dēnī	quater deciēs
XV	quīndecim	quīntus decimus	quīnī dēnī	quīnquiēs deciēs
XVI	sēdecim	sextus decimus	sēnī dēnī	sexiēs deciēs
XVII	septendecim	septimus decimus	septēnī dēnī	septiēs deciēs
XVIII	duodēvīgintī	duodēvīcēsimus	duodēvīcēnī	duodēvīciēs
XIX	undēvīgintī	ūndēvīcēsimus	undēvīcēnī	ūndēvīciēs
XX	vīgintī	vīcēsimus	vīcēnī	vīciēs
XXI	ūnus et vīgintī (vīgintī ūnus)	ūnus et vīcēsimus (vīcēsimus prīmus)	singulī et vīcēnī (vīcēnī singulī)	semel et vīciēs (vīciēs semel)
XXII	duo et vīgintī (vīgintī duo)	alter et vīcēsimus (vīcēsimus alter)	bīnī et vīcēnī (vīcēnī bīnī)	bis et vīciēs
XXVIII	duodētrīgintā	duodētrīcēsimus	duodētrīcēnī	duodētrīciēs
XXIX	undētrīgintā	undērīcēsimus	undētrīcēnī	undētrīciēs
XXX	trīgintā	trīcēsimus	trīcēnī	trīciēs
XL	quadrāgintā	quadrāgēsimus	quadrāgēnī	quadrāgiēs
L	quīnquāgintā	quīnquāgēsimus	quīnquāgēnī	quinquāgiēs
LX	sexāgintā	sexāgēsimus	sexāgēnī	sexāgiēs
LXX	septuāgintā	septuāgēsimus	septuāgēnī	septuāgiēs
LXXX	octōgintā	octōgēsimus	octōgēnī	octōgiēs
XC	nōnāgintā	nōnāgēsimus	nōnāgēnī	nōnāgiēs
XCVIII	nōnāgintā octō	nōnāgēsimus octāvus	nōnāgēnī octōnī	nōnāgiēs octiēs
XCIX	nōnāgintā novem	nōnāgēsimus nōnus	nōnāgēnī novēnī	nōnāgiēs noviēs
C	centum	centēsimus	centēnī	centiēs
CI	centum ūnus	centēsimus ūnus (centēsimus prīmus)	centēnī singulī	centiēs semel
CII	centum duo	centēsimus alter	centēnī bīnī	centiēs bis
CC	ducentī	ducentēsimus	ducēnī	ducentiēs
CCC	trecentī	trecentēsimus	trecēnī	trecentiēs
CD	quadringentī	quadringentēsimus	quadringēnī	quadringentiēs
D	quīngentī	quīngentēsimus	quīngēnī	quīngentiēs
DC	sescentī	sescentēsimus	sescēnī	sescentiēs
DCC	septingentī	septingentēsimus	septingēnī	septingentiēs
DCCC	octingentī	octingentēsimus	octingēnī	octingentiēs
CM	nōngentī	nōngentēsimus	nōngēnī	nōngentiēs
M	mīlle	mīllēsimus	singula mīlia	mīliēs
MM	duo mīlia	bis mīllēsimus	bīna mīlia	bis mīliēs
MMM	tria mīlia	ter mīllēsimus	terna mīlia	ter mīliēs

Skládá-li se číslo z tisíců a stovek, jsou tyto části ve slovním vyjádření spojené spojkou et, např. mīlle et nōngentī.

Skloňování

U základních číslovek se skloňuje jenom ūnus, duo, trēs. Dále pak stovky a tisíce. Ostatní základní číslovky jsou nesklonné.

ūnus, -a, -um: Má zájmenné skloňování.; U pomnožných substantiv se užívá plurálových tvarů, kupříkladu: ūnī fāstī (jeden kalendář), ūnae litterae (jeden dopis), ūna castra (jeden tábor).
duo, -ae, -o: Má skloňování se zbytky duálu. Podle duo se skloňuje také ambo (oba).
trēs, tria: Má skloňování podle adjektiv 3. deklinace v plurálu.

Určení	ūnus, -a, -um (sg.)			duo, duae, duo (pl.)			trēs, tria (pl.)
Pád	m.	f.	n.	m.	f.	n.	m.+f.	n.
nominativ	ūnus	ūna	ūnum	duo	duae	duo	trēs	tria
genitiv	ūnīus	ūnīus	ūnīus	duōrum	duārum	duōrum	trium	trium
dativ	ūnī	ūnī	ūnī	duōbus	duābus	duōbus	tribus	tribus
akuzativ	ūnum	ūnam	ūnum	duōs (duo)	duās	duo	trēs	tria
ablativ	ūnō	ūnā	ūnō	duōbus	duābus	duōbus	tribus	tribus

Stovky a tisíce se skloňují pouze v plurálu, v singuláru mají pro každý pád tvary centum a mīlle. Stovky, počínaje 200, se skloňují jako adjektiva 1. a 2. deklinace. Tisíce, počínaje 2000, se skloňují podle 3. deklinace jako mare.

Následuje-li počítaný předmět po číslovce mīlia (pl.), stojí vždy v genitivu, tj. číslovka se chová jako substantivum, a proto řídí pád počítaného předmětu. V ostatních případech se naopak číslovka řídí pádem počítaného předmětu, tj. chová se jako adjektivum.

Závisí-li číselný výraz na adjektivech longus, lātus, altus nebo na výrazech extendī či patēre in longitūdinem (latitūdinem, altitūdinem), stojí v akuzativu (tzv. akuzativ rozsahu).
Příklad: agger longum pedēs trecentōs (val dlouhý 300 stop)

Závisí-li číselný výraz na substantivu, stojí v genitivu. Pokud by se tedy z předešlého příkladu vypustilo longum, rozvíjel by číselný výraz přímo substantivum agger, a musel by být proto v genitivu. Takto:
agger trecentōrum pedum (třísetstopý val)

Řadové číslovky se skloňují jako adjektiva 1. a 2. deklinace. Výrazy pro číslovku 18. a vyšší končí sufixem -ēsimus,-a,-um.