Slovesa

Esse

Slovníkový tvar: sum, esse, fuī, futūrus

Časování slovesa esse v indikativu
OsobaPrézensImperfektumPerfektumFuturum
Infinitivesse fuisse 
1. osoba sg.sumeramfuīerō
2. osoba sg.eserāsfuistīeris
3. osoba sg.esteratfuiterit
1. osoba pl.sumuserāmusfuimuserimus
2. osoba pl.estiserātisfuistiseritis
3. osoba pl.sunterantfuērunterunt
Časování slovesa esse v konjunktivu
OsobaPrézensImperfektum
1. osoba sg.simessem
2. osoba sg.sīsessēs
3. osoba sg.sitesset
1. osoba pl.sīmusessēmus
2. osoba pl.sītisessētis
3. osoba pl.sintessent

Tvary slovesa esse v imperativu: es! (2. os. sg.); este! (2. os. pl.)

S předponou (prefixem) se esse časuje stejně jako bez ní, ale ve dvou případech dochází k hláskovým změnám před kmenem slova. Jedná se o sloveso prōdesse, vzniklé spojením předpony prō s esse, a sloveso posse (pot + esse).

U slovesa prōdesse se vkládá souhláska d do všech tvarů, kde by na předponu prō navazoval kmen začínající na e.

U předpony slovesa posse se původní souhláska t mění na s ve všech tvarech, kde navazující kmen začíná samohláskou e.

Časování sloves posse a prōdesse v indikativu prézentu
Infinitivpos-seprō-d-esse
1. osoba sg.pos-sumprō-sum
2. osoba sg.pot-esprō-d-es
3. osoba sg.pot-estprō-d-est
1. osoba pl.pos-sumusprō-sumus
2. osoba pl.pot-estisprō-d-estis
3. osoba pl.pos-suntprō-sunt

Vazby slovesa esse

Přísudek jmenný se sponou

Přísudek obvykle bývá vyjádřen slovesem, ale může být vyjádřen i jmeném (podstatným, přídavným nebo zájmenem), a sloveso být v takovém případě není plnovýznamové, je jen spojovacím článkem (sponou) mezi podmětem a tím jmenným přísudkem.

Příklady:
Nōn rēx est lēx, sed lēx est rēx. (Nikoliv král je zákonem, nýbrž zákon je králem.)
Pater semper incertus. (Otec je vždy nejistý.)
Tōta domus duo sunt. (Celý dům jsou oni dva.)

Jelikož v latině, na rozdíl od češtiny, existuje jmenný přísudek pouze v nominativu, je nutné dávat větší pozor na to, aby nedošlo k záměně jmenného přísudku s podmětem.

Posesivní dativ

K vyjádření vlastnictví latina kromě slovesa habēre také často používá tzv. posesivní (přivlastňovací) dativ, který ve spojení se slovesem esse označuje osobu, která něco vlastní; předmět vlastnictví je pak podmětem slovesa esse. Do češtiny tuto konstrukci převádíme pomocí slovesa „mít“, substantivum v dativu se přitom stává podmětem.

Příklad: Lūciō multī amīcī sunt. (Lucius má mnoho přátel.)

Další vazby

Sloveso esse je někdy použito ve vazbách s:

Īre

Slovníkový tvar: eō, īre, iī (īvī), itum

Časování slovesa īre v indikativu aktiva
OsobaPrézensImperfektumPerfektumFuturum
Infinitivīre īsse 
1. osoba sg.ībamībō
2. osoba sg.īsībāsīstīībis
3. osoba sg.itībatiitībit
1. osoba pl.īmusībāmusiimusībimus
2. osoba pl.ītisībātisīstisībitis
3. osoba pl.euntībantiēruntībunt

Pasivních tvarů se užívá jen ve 3. osobě sg., to se však netýká přechodných složenin slovesa īre (např. redeō nebo abeō), ty mají pasivum úplné.

Časování slovesa īre v konjunktivu aktiva
OsobaPrézensImperfektum
1. osoba sg.eamīrem
2. osoba sg.eāsīrēs
3. osoba sg.eatīret
1. osoba pl.eāmusīrēmus
2. osoba pl.eātisīrētis
3. osoba pl.eantīrent

Tvary slovesa īre v imperativu: ī! (2. os. sg.); īte! (2. os. pl.)

Ferre

Slovníkový tvar: ferō, ferre, tulī, lātum

Sloveso ferre má v indikativu nepravidelné prézentní tvary (viz tabulka). V ostatních časech indikativu se skloňuje pravidelně - ke kmeni slovesa se pojí pravidelné koncovky 3. konjugace. Kmen se získá odtržením přípony ( v případě perfekta) od 1. osoby sg.

Časování slovesa ferre v indikativu
OsobaPréz. aktivaPréz. pasiva
Infinitivferreferrī
1. osoba sg.ferōferor
2. osoba sg.fersferris
3. osoba sg.fertfertur
1. osoba pl.ferimusferimur
2. osoba pl.fertisferiminī
3. osoba pl.feruntferuntur
Časování slovesa ferre v konjunktivu
OsobaAktivumPasivum
PrézensImperfektumPrézensImperfektum
1. osoba sg.feramferremferarferrer
2. osoba sg.ferāsferrēsferārisferrēris
3. osoba sg.feratferretferāturferrētur
1. osoba pl.ferāmusferrēmusferāmurferrēmur
2. osoba pl.ferātisferrētisferāminīferrēminī
3. osoba pl.ferantferrentferanturferrentur

Tvary slovesa ferre v imperativu: fer! (2. os. sg.); ferte! (2. os. pl.)

Velle, nōlle, mālle

Slovníkové tvary:
volō, velle, voluī, –
nōlō, nōlle, nōluī, –
mālō, mālle, māluī, –

Tato slovesa mají v indikativu aktiva nepravidelné prézentní tvary. V ostatních časech indikativu aktiva se skloňují pravidelně - ke kmeni slovesa se pojí pravidelné koncovky 3. konjugace. Kmen se získá odtržením přípony ( v případě perfekta) od 1. osoby sg.

Časování sloves velle, nōlle, mālle v indikativu prézentu aktiva
Osoba velle nōlle mālle
Infinitivvellenōllemālle
1. osoba sg.volōnōlōmālō
2. osoba sg.vīsnōn vīsmāvīs
3. osoba sg.vultnōn vultmāvult
1. osoba pl.volumusnōlumusmālumus
2. osoba pl.vultisnōn vultismāvultis
3. osoba pl.voluntnōluntmālunt
Časování sloves velle, nōlle, mālle v konjunktivu prézentu aktiva
Osoba velle nōlle mālle
1. osoba sg.velimnōlimmālim
2. osoba sg.vēlīsnōlīsmālīs
3. osoba sg.velitnōlitmālit
1. osoba pl.velīmusnōlīmusmālīmus
2. osoba pl.velītisnōlītismālītis
3. osoba pl.velintnōlintmālint
Časování sloves velle, nōlle, mālle v konjunktivu imperfekta aktiva
Osoba velle nōlle mālle
1. osoba sg.vellemnōllemmāllem
2. osoba sg.vellēsnōllēsmāllēs
3. osoba sg.velletnōlletmāllet
1. osoba pl.vellēmusnōllēmusmāllēmus
2. osoba pl.vellētisnōllētismāllētis
3. osoba pl.vellentnōllentmāllent

Tvary slovesa nōlle v imperativu: nōlī! (2. os. sg.); nōlīte! (2. os. pl.)

Fierī

Slovníkový tvar: fīō, fierī, factus sum

Skloňování slovesa fierī je opravdu zajímavé, jedná se totiž o zvláštní míchanici aktivních a pasivních tvarů s pasivně aktivním významem.

Časování slovesa ferī v indikativu
OsobaPrézensImperfektumPerfektumFuturum
1. osoba sg.fīōfīēbamfactus sumfīam
2. osoba sg.fīsfīēbāsfactus esfīēs
3. osoba sg.fitfīēbatfactus estfīet
1. osoba pl.fīmusfīēbāmusfactī sumusfīēmus
2. osoba pl.fītisfīēbātisfactī estisfīētis
3. osoba pl.fīuntfīēbantfactī suntfīent
Časování slovesa fierī v konjunktivu
OsobaPrézensImperfektum
1. osoba sg.fīamfierem
2. osoba sg.fīāsfierēs
3. osoba sg.fīatfieret
1. osoba pl.fīāmusfierēmus
2. osoba pl.fīātisfierētis
3. osoba pl.fīantfierent

Tvary slovesa fierī v imperativu: fī! (2. os. sg.); fīte! (2. os. pl.)