Substantiva

Latinská substantiva jsou rozdělena do pěti deklinací. O zařazení do příslušné deklinace rozhoduje koncovka genitivu singuláru, která je:
u 1. deklinace   -ae
u 2. deklinace   -ī
u 3. deklinace   -is
u 4. deklinace   -ūs
u 5. deklinace   -eī nebo -ēī

Skloňování probíhá tak, že se ke kmenu substantiva připojí pádové koncovky. Kmen substantiva se nejsnadněji získá, jestliže se od tvaru genitivu singuláru oddělí pádová koncovka. Genitiv singuláru musí být proto vždy ve slovníku uveden. Někdy je označen jen koncovkou (dominus, ī). Jindy, dochází-li k hláskovým změnám nebo jestliže tvar genitivu je širší než tvar nominativu, uvedené zakončení ve slovníku je delší než koncovka (magister, trī; leō, ōnis); v krajních případech, zvláště u 3. deklinace, je tvar uveden celý. Za genitivem se pak zkratkou uvádí rod substantiva.

Latina má šest pádů, které vyjma 6. pádu, odpovídají českým. Ptáme se na ně týmiž pádovými otázkami. Latinský šestý pád odpovídá českému sedmému pádu. Ptáme se na něj proto pádovými otázkami kým, čím. Český šestý pád je pouze předložkový, proto se překládá do latiny podle vazby latinských předložek.

Vzory pro skloňování substantiv
Určení	1. dekl.	2. deklinace			3. deklinace		4. deklinace		5. dekl.
Určení	via -ae, f.	servus -ī, m.	puer puerī, m.	verbum -ī, n.	mīles -itis, m.	carmen -minis, n.	ūsus -ūs, m.	cornū -ūs, n.	rēs -reī, f.
Singulár
nominativ	vi-a	serv-us	puer	verb-um	mīles	carmen	ūs-us	corn-ū	r-ēs
genitiv	vi-ae	serv-ī	puer-ī	verb-ī	mīlit-is	carmin-is	ūs-ūs	corn-ūs	r-eī
dativ	vi-ae	serv-ō	puer-ō	verb-ō	mīlit-ī	carmin-ī	ūs-uī	corn-ū	r-eī
akuzativ	vi-am	serv-um	puer-um	verb-um	mīlit-em	carmen	ūs-um	corn-ū	r-em
vokativ	vi-a	serv-e	puer	verb-um	mīles	carmen	ūs-us	corn-ū	r-ēs
ablativ	vi-ā	serv-ō	puer-ō	verb-ō	mīlit-e	carmin-e	ūs-ū	corn-ū	r-ē
Plurál
nominativ	vi-ae	serv-ī	puer-ī	verb-a	mīlit-ēs	carmin-a	ūs-ūs	corn-ua	r-ēs
genitiv	vi-ārum	serv-ōrum	puer-ōrum	verb-ōrum	mīlit-um	carmin-um	ūs-uum	corn-uum	r-ērum
dativ	vi-īs	serv-īs	puer-īs	verb-īs	mīlit-ibus	carmin-ibus	ūs-ibus	corn-ibus	r-ēbus
akuzativ	vi-ās	serv-ōs	puer-ōs	verb-a	mīlit-ēs	carmin-a	ūs-ūs	corn-ua	r-ēs
vokativ	vi-ae	serv-ī	puer-ī	verb-a	mīlit-ēs	carmin-a	ūs-ūs	corn-ua	r-ēs
ablativ	vi-īs	serv-īs	puer-īs	verb-īs	mīlit-ibus	carmin-ibus	ūs-ibus	corn-ibus	r-ēbus

Vzory skloňování substantiv lze rozdělit na společné vzory pro skloňování feminin a maskulin a na vzory pro skloňování neuter. Skloňování si lze značně ulehčit uvědoměním si těchto pravidelností:

Pro feminina a maskulina platí, že vokativ je stejný jako nominativ, jedinou výjimkou jsou substantiva 2. deklinace zakončená v nominativu singuláru na -us (vzor servus).
Pro neutra platí, že nominativ, akuzativ a vokativ jsou vždy stejné.
Pro všechna substantiva platí, že dativ a ablativ jsou v plurálu vždy stejné.

Odchylky od koncovek vzorů

Alespoň ty nejčastější:

Vlastní jména zakončená v nominativu singuláru na -ius a substantiva fīlius a genius mají ve vokativu singuláru koncovku -ī (namísto pravidelné koncovky -ie), např. Vergilī!, Horātī!, fīlī!. (Tutéž koncovku vokativu má rovněž přivlastňovací zájmeno meus: mī!)
Ablativ singuláru substantiv 3. deklinace má koncovku -ī u neuter končících v nominativu singuláru na -e, -al, -ar (např. mare; animal; exemplar)
Genitiv plurálu substantiv 3. deklinace má koncovku -ium především u:
- neuter končících v nominativu singuláru na -e, -al, -ar (např. mare; animal; exemplar)
- stejnoslabičných (majících stejný počet slabik v nominativu i v genitivu singuláru) substantiv s výjimkou substantiv canis a iuvenis, které mají v genitivu plurálu pravidelný tvar, tedy canum, iuvenum
- substantiv, jejichž kmen je zakončen aspoň dvěma souhláskami (např. adulēscēns, Alpēs, ars); i zde však existují výjimky: parēns, pater, frāter, māter, accipiter
Substantivum domus,-ūs, f. se v ablativu singuláru skloňuje podle 2. deklinace (domō). V genitivu plurálu může mít tvar domōrum a v akuzativu plurálu může nabýt tvaru domōs. Některé pády tohoto substantiva mají i další význam: (ablativ) domō - z domu; (akuzativ) domum, domōs - domů (příklad: Ego veniō domum. Nōs venīmus domōs.). Užívá se i lokálu domī - doma.

Vazby místních jmen

Vlastní jména měst a malých ostrovů se nepojí s předložkami; směr či polohu vyjadřují prostými pády.

směr „kam“: Pojí se s akuzativem; Příklad: Carthāginem, Dēlum, Athēnās venērunt. (Přišli do Karthága, na Délos, do Athén.)
směr „odkud“: Pojí se s ablativem; Příklad: Carthāgine, Dēlō, Athēnīs revertit. (Vrátil se z Karthága, z Délu, z Athén.)
poloha „kde“: U jmen v singuláru 1. a 2. deklinace se uplatňuje genitiv, u ostatních názvů zase ablativ.; Příklad s genitivem: Dēlī et Rōmae habitant. (Bydlí na Délu a v Římě.); Příklad s ablativem: Carthāgine et Athēnīs habitant. (Bydlí v Karthágu a Aténách.)