Zájmena

Osobní zájmena

Osobní zájmena se skloňují nepravidelně. Nemají 3. osobu, resp. používají se na jejím místě ukazovací zájmena is, ea, id, nebo osobní zájmeno zvratné.

Osobní zájmena
Pády	já	ty	my	vy	sebe
nominativ	ego	tū	nōs	vōs	-
genitiv	meī	tuī	nostrī nostrum	vestrī vestrum	suī
dativ	mihi	tibi	nōbīs	vōbīs	sibi
akuzativ	mē	tē	nōs	vōs	sē
ablativ	mē	tē	nōbīs	vōbīs	sē

Zájmena nōs, vōs mají v genitivu dva tvary; genitiv objektivní - nostrī, vestrī - se používá ve významu předmětném; genitiv partitivní nostrum, vestrum se užívá při vyjímání části z celku (v češtině je uvozen předložkou „z“) a ve spojení s omnium. Zde několik příkladů:
Multī vestrum venient. (Mnozí z vás přijdou.)
Memor nostrī es! (Pamětlivý + nás + buď → Pamatuj na nás!)
Memorēs omnium nostrum erant. (Pamatovali na nás všechny.)

Zvratné osobní zájmeno se používá výlučně pro 3. osobu! Jak tedy latinsky říct třeba: „Léčím se!“ Použil by se příslušný pád dané osoby - v tomto případě akuzativ 1. osoby - „Sānō mē!“

Osobní zájmena a osobní zájmeno zvratné se slučují s předložkou cum (samozřejmě jen pokud je přítomna) ve tvary mēcum, tēcum, nōbīscum, vōbīscum, sēcum.
Příklad: Erimus tēcum. (Budeme s tebou.)

Tvary osobních zájmen mohou být zesíleny částicí –met (egomet - právě já.; tibimet - právě tobě apod.) Tato částice se neužívá v genitivu.

Přivlastňovací zájmena

Přivlastňovací zájmena meus,-a,-um; tuus,-a,-um; noster,-tra,-trum; vester,-tra,-trum; suus,-a,-um se skloňují přesně tak, jako adjektiva 1. a 2. deklinace, s výjimkou vokativu zájmena meus - tam se používá tvar mī.

Pro 3. osobu se v latině přivlastňovacích zájmen neužívá. Zvratné přivlastňovací zájmeno se uplatňuje pouze ve vztahu k podmětu ve 3. osobě - viz srovnání:
Habet equō suō. - Má svého koně. × Habeō equō meō. - Mám svého koně.

Ukazovací zájmena

V genitivu singuláru končí vždy na -ius (-īus), v dativu singuláru na -i (ī). V plurálu se ukazovací zájména skloňují až na malé výjimky stejně jako substantiva I. a II. deklinace. Vokativ se nepoužívá. Nominativ a akuzativ neuter jsou shodné. V některých pádech nejsou tvary ukazovacích zájmen ujednocené, existují tedy alternativy, které se zde uvádí v kulatých závorkách.

ea, is, id
Pády	ta	ten	to
Singulár
nominativ	ea	is	id
genitiv	eius	eius	eius
dativ	eī (ei)	eī (ei)	eī (ei)
akuzativ	eam	eum	id
ablativ	eā	eō	eō
Plurál
nominativ	eae	eī (iī, ī)	ea
genitiv	eārum	eōrum	eōrum
dativ	eīs (iīs, īs)	eīs (iīs, īs)	eīs (iīs, īs)
akuzativ	eās	eōs	ea
ablativ	eīs (iīs, īs)	eīs (iīs, īs)	eīs (iīs, īs)

haec, hic, hoc
Pády	tato	tento	toto
Singulár
nominativ	haec	hic	hoc
genitiv	huius	huius	huius
dativ	huic	huic	huic
akuzativ	hanc	hunc	hoc
ablativ	hāc	hōc	hōc
Plurál
nominativ	hae	hī	haec
genitiv	hārum	hōrum	hōrum
dativ	hīs	hīs	hīs
akuzativ	hās	hōs	haec
ablativ	hīs	hīs	hīs

illa, ille, illud
Pády	ona	onen	ono
Singulár
nominativ	illa	ille	illud
genitiv	illīus	illīus	illīus
dativ	illī	illī	illī
akuzativ	illam	illum	illud
ablativ	illā	illō	illō
Plurál
nominativ	illae	illī	illa
genitiv	illārum	illōrum	illōrum
dativ	illīs	illīs	illīs
akuzativ	illās	illōs	illa
ablativ	illīs	illīs	illīs

ista, iste, istud
Pády	tahle	tenhle	tohle
Singulár
nominativ	ista	iste	istud
genitiv	istīus	istīus	istīus
dativ	istī	istī	istī
akuzativ	istam	istum	istud
ablativ	istā	istō	istō
Plurál
nominativ	istae	istī	ista
genitiv	istārum	istōrum	istōrum
dativ	istīs	istīs	istīs
akuzativ	istās	istōs	ista
ablativ	istīs	istīs	istīs

ipsa, ipse, ipsum
Pády	sama	sám	samo
Singulár
nominativ	ipsa	ipse	ipsum
genitiv	ipsīus	ipsīus	ipsīus
dativ	ipsī	ipsī	ipsī
akuzativ	ipsam	ipsum	ipsum
ablativ	ipsā	ipsō	ipsō
Plurál
nominativ	ipsae	ipsī	ipsa
genitiv	ipsārum	ipsōrum	ipsōrum
dativ	ipsīs	ipsīs	ipsīs
akuzativ	ipsās	ipsōs	ipsa
ablativ	ipsīs	ipsīs	ipsīs

eadem, īdem, idem
Pády	tatáž	tentýž	totéž
Singulár
nominativ	eadem	īdem	idem
genitiv	eiusdem	eiusdem	eiusdem
dativ	eīdem	eīdem	eīdem
akuzativ	eandem	eundem	idem
ablativ	eādem	eōdem	eōdem
Plurál
nominativ	eaedem	iīdem (eī-, ī-)	eadem
genitiv	eārundem	eōrundem	eōrundem
dativ	eīsdem (iī-, ī-)	eīsdem (iī-, ī-)	eīsdem (iī-, ī-)
akuzativ	eāsdem	eōsdem	eadem
ablativ	eīsdem (iī-)	eīsdem (iī-)	eīsdem (iī-)

Is, ea, id slouží i jako osobní zájmena (on, ona, ono). Jejich genitivy lze také použít jako přivlastňovacích zájmen.
Příklad: Videō parentēs in viā, fīliās eōrum in agrō. (Vidím rodiče na cestě, jejich dcery na poli.)

Hic, haec, hoc označuje osobu či věc blízkou mluvčímu, iste, ista, istud označuje osobu či věc blízkou posluchači, ille, illa, illud označuje osobu či věc vzdálenou.

Vztažná a tázací zájmena

quī, quae, quod
Pády	která/jaká	který/jaký	které/jaké
Singulár
nominativ	quae	quī	quod
genitiv	cuius	cuius	cuius
dativ	cui	cui	cui
akuzativ	quam	quem	quod
ablativ	quā	quō	quō
Plurál
nominativ	quae	quī	quae
genitiv	quārum	quōrum	quōrum
dativ	quibus	quibus	quibus
akuzativ	quās	quōs	quae
ablativ	quibus	quibus	quibus

Vztažná zájmena se vyskytují na začátku vedlejších vztažných vět (Est mihi fīlia, quam amō.). Je-li vztažné zájmeno v úvodu nové věty (po tečce), naznačuje užší vztah k větě předchozí. Quī, quae, quod se potom překládají výrazy a ten, a ta, a to.
Příklad: Dux castra Gāiō committit. Quī ea custōdiet. (Vůdce svěřuje tábor Gaiovi. A ten jej bude střežit.)

quis, quid
Pády	kdo?	co?
nominativ	quis	quid
genitiv	cuius	cuius reī
dativ	cui	cui reī
akuzativ	quem	quid
ablativ	quō	quā rē

Zájmena quis, quid jsou substantivní povahy. V některých pádech se k zájmenu quid ještě připojují tvary feminina rēs.

Když jsou tázací a vztažná zájmena použita spolu s předložkou cum, stojí předložka většinou až za zájmenem: quōcum? quibuscum.

Neurčitá zájmena

quis (quī), quid - někdo, něco
quae (qua), quī (quis), quod - některý, nějaký

Uvedená zájmena se skloňují stejně jako tázací zájmena quis?, quid? a vztažné i tázací zájmeno quae, quī, quod. Další neurčitá zájmena vzniknou spojením výše zmíněných zájmen s formanty ali-, -dam, -que, -quam, -vīs, -libet. (Některá neurčitá zájmena mají dva tvary, alternativní tvar je uveden v závorkách.)

aliquis, aliquid - někdo, něco
aliquī (aliquis), aliqua, aliquod - některý nějaký
ad 1., 2.: V nominativu singuláru feminina a v nominativu plurálu neutra je tvar aliqua. Tato nejčastěji se vyskytující zájmena se užívají ve větách kladných. Skloňuje se jen druhá část zájmena.
quīdam, quiddam - kdosi, cosi
quīdam, quaedam, quoddam - kterýsi, jakýsi
ad 3., 4.: Mají v akuzativu singuláru maskulina a feminina podobu quendam, quandam, v genitivu plurálu quōrundam, quaerundam (působení spodoby znělosti). Skloňuje se pouze první část zájmena.
quisque, quidque - každý
quisque, quaeque, quodque - každý (používá se jen ve spojení se substantivem)
ad 5., 6.: Vyskytují se zvláště po řadových číslovkách, superlativu, po zájmenech vztažných nebo neurčitých. Skloňuje se pouze první část zájmena.
quisquam, quidquam (quicquam) - někdo, něco
Toto zájmeno se vyskytuje po záporu, není-li ovšem zápor dán spojkou nē. Adjektivní ekvivalent zájmeno nemá, namísto něj se užívá zájmenného adjektiva ūllus, a, um. Skloňuje se jenom první část zájmena.
quīvís, quidvīs - kdokoli, cokoli
quīvís, quaevīs, quodvīs - kterýkoli, jakýkoli
quīlibet, quidlibet - leckdo, leccos
quīlibet, quaelibet, quodlibet - leckterý, lecjaký
Poslední čtyři neurčitá zájmena se nevyskytují často. Skloňuje se jen první část zájmena.

Neurčitě vztažná zájmena

Neurčitě vztažná zájmena se objevují v úvodu vedlejších vztažných vět.

quīcumque, qaecumque, quodcumque - kdokoliv, cokoliv; kterýkoliv, jakýkoliv
Skloňuje se jen první část zájmena.
quisquis, quedquid - kdokoliv, cokoliv; každá část zájmena se skloňuje
Kromě uvedených tvarů nominativu singuláru se vyskytuje jen v ablativu singuláru: quōquō modō, quōquō tempore.

Záporná zájmena

Pád	Nēmō	Nihil
nominativ	nēmō	nihil
genitiv	nūllīus	nūllīus reī
dativ	nūllī	nūllī reī
akuzativ	nēminem	nihil
ablativ	nūllō	nūllā rē

Častou variantou tvaru nihil je nīl. Vokativu se neužívá.

Někdy se u záporných zájmen objevují stopy původního skloňování, např. nihilī faciō, ex nihilō, nēminis, nēminī, aj.